Neptej se zrcadla. Buď Sněhurka!
- Petra Ciripova
- 4. 9.
- Minut čtení: 2
Dnes ráno, když jsem si připravovala kávu, kterou mimochodem opravdu miluju a poslouchala u toho podcast, padlo tam několikrát slovo "sebeláska" a já jsem přemýšlela, kolik lidí mu opravdu rozumí a chápe jeho význam. Objevuje se všude, a tak často, že jej mnoho lidí považuje za takový ten "ezoblábol". Jsou naštvaní a odmítají poslouchat řeči o tom, jak je důležité míti rád sebe a především sebe. Upřímně, já se tomu vůbec nedivím. Často si pod ní lidé představují klišé o zrcadle a afirmacích, batikovaných šatech, bosých nohách atd..
Abych to téma odlehčila a uchopila trochu přijatelněji, napadlo mne použít příběh krásné Sněhurky.
Kolikrát jsi už stál/a před pomyslným zrcadlem a čekal/a, že ti někdo potvrdí, že jsi dost dobrý/á, hezký/á, milovaný/á? Ať už je tím „zrcadlem“ partner, rodič, šéf nebo lajky na sociálních sítích – výsledek je vždycky stejný: chvíli se cítíš líp, ale za chvíli je ten pocit pryč a ty potřebuješ další ujištění.
Zlá královna ze Sněhurky by ti o tom mohla vyprávět. A přesto, že se ptala pořád dokola, nedostala nikdy to, co opravdu potřebovala – pocit vlastní hodnoty.
Proč tenhle příběh? Protože je známý, pochopitelný a tak krásně přímočarý v popisu charakterů postav, jak to už u pohádek bývá. Je snazší se díky němu v tématu zorientovat a vzít ho na milost. Aby se pro vás pojem sebeláska stal tématem známým a pochopeným, převedeme si ho do ryze praktického každodenního života.
Zodpověz si pro sebe tyto jednoduché otázky:
Posloucháš svoje tělo, když je unavené, nebo ho nutíš fungovat dál?
Říkáš „ano“, i když chceš uvnitř říct „ne“?
Jak se k sobě mluvíš, když něco pokazíš – jako k nejlepšímu příteli, nebo jako k největšímu nepříteli?
Kdy ses naposledy ocenil/a za něco, co se ti povedlo?
Dáváš druhým víc porozumění než sobě?
Když si někdo řekne o tvůj čas a energii, ptáš se nejdřív, jestli na to máš kapacitu?
Umíš si dopřát odpočinek bez pocitu viny?
Máš ve svém životě hranice – a dodržuješ je i tehdy, když to není snadné?
Vážíš si svého času stejně jako času druhých.
Co všechno toleruješ druhým ve vztahu k tobě?
Jak se staráš o své tělo a svou duši?
Co jíš?
Máš pravidelný pohyb?
.. a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho.
Už chápeš, že sebeláska je ve skutečnosti něco úplně obyčejného? Je to každodenní praxe v tom, jak k sobě přistupujeme. Jestli žijeme život, který kdyby žil někdo druhý, tak bychom mu ho záviděli. Mám teď na mysli život uvnitř, tu jiskru, naplnění, energii. To, co z tebe vyzařuje a každý to vidí a vnímá, aniž bys řekl/a jediné slovo. To něco je právě ten přístup k sobě, kde to všechno začíná a co takzvaně „neokecáš“. To je sebeláska.
S Láskou Petra
Komentáře