Diamanty a nahá duše

Je radost totéž, co potěšení? Když se nad těmi slovy zamyslíme, určitě je patrný rozdíl v jejich významu, i když se možná může zdát, že jej nelze tak snadno definovat. Potěšení v sobě nese nádech rychlého uspokojení, je lákavé a toužíme po něm. Potěšení vzniká na základě vnějšího podnětu, je to krátkodobé uspokojení určité touhy a pocit uspokojení vyprchá stejně rychle, jako uschne ranní rosa. Pak je potřeba další a další podnět, aby se onen pocit uspokojení znovu dostavil. A takto bohužel většina současné společnosti funguje. Proto je tak těžké cítit se šťastně, vyrovnaně, naplněně, aniž bychom nemuseli neustále vyhledávat vnější podněty. Proto tolik úspěšných lidí stále necítí naplnění i přes to, že mají v hmotných statcích vše, co si přáli, dosáhli svých cílů, a přesto jim stále „něco“ chybí a to „něco“ se snaží najít tak, že zaplňují prázdnotu duše hmotou. Což pochopitelně odpovídá definici šílenství.

Radost je postoj k životu, není závislý na vnějších podnětech a má trvalý charakter. Cítíte ji v srdci, je to životní styl. Radost z vás vyzařuje, nikdo vám ji nevezme. Tím nemíním to, že si nemohu prožít smutek a jakékoliv jiné emoce, to je zdravé a žádoucí, ale v dlouhodobém horizontu je to stav trvalý, ke kterému se vaše duše vrátí. Stává se vaší součástí, přirozeností.

Už dlouhou řadu let se probouzím s chutí žít, s radostí a vděčností, že mám další den jako dar. Nevím, co je to špatná nálada nebo nechuť vkročit do nového dne. Nebylo tomu tak vždycky ale. I když se mi to teď zdá tak vzdálené, přesto si svoje staré já pamatuji velmi dobře. Jsem na sebe pyšná, jak náročnou cestu jsem ušla, jaké výzvy jsem během své cesty mým životním příběhem zvládla. Srovnám-li sebe sama před 15 lety a teď, vidím se jako úplně jinou ženu. Ta mladší verze, s mým starším já, byla žena s mnoha strachy, bolestmi, traumaty a nevyřešenými vztahy. Vlastně upřímně, nebyla jsem uvnitř žena, byla jsem stále ta holčička toužící po přijetí a lásce. Vztahy pro mne byly obrovská škola, tvrdá výuka. Posléze jsem pochopila, že nemám vyřešen ten nejelementárnější vztah, a to vztah sama k sobě.  Možná vám to zní už otřepaně, chápu, ale bez toho se nikam nepohnete, věřte mi. Já vím, o čem mluvím. Když zažíváte stále stejné lekce, se stejným koncem, přinutí vás to zamyslet se nad tím, co je špatně (..o definici šílenství už jsem se zmínila…😊). A pokud jste ochotni si připustit, že závada je tentokrát skutečně na vašem přijímači, máte z poloviny vyhráno. Protože s ochotou uvidět sebe v nahotě duše, přichází obrovská uvědomění, pochopení, léčení a přijetí sebe sama. A to je absolutní gamechanger, nesrovnatelný s ničím jiným. Tohle vás vystřelí do úplně jiné dimenze prožívání, reagování, vztahovosti, komunikace a bez nadsázky se dá říct, že tahle vnitřní změna vám od základů změní život.

Přirozeně pak umíte najít krásu tam, kde pro vás byla dosud neviditelná. Zažijete pocit, kdy se zamilujete sami do sebe a poděkujete svému starému já za vše, čím zvládlo projít a vězte, že tím uděláte obrovskou službu svému budoucímu já. Pak pro vás bude úplně přirozené jít životem s radostí a vděčností, a to třeba i jen za to, že ráno dostanete tu možnost se probudit do nového dne. Protože v tu chvíli stojíte v bodě, kdy víte, že minulost vás nedefinuje, je jen součástí vašeho příběhu a díky ní jste tím, kým jste teď. Zralejší, s jinými rozhodovacími parametry, bez vzorců, které ovlivňovali veškeré vaše konání a prožívaní. To, co jste dřív nechtěli vidět, co jste možná skrývali, za co se styděli je nyní váš poklad, jedinečný diamant, jehož hrany stále během života leštíte, obrušujete a tvarujete. Proto je jedinečný, stejně jako vy.. my všichni.. A to tvarování sebe sama nikdy nekončí.

S láskou Petra