Pravda

Téma pravdivosti může být tenký led. Za tu „svou pravdu“ se umíme pohádat, porvat, znepřátelit si své blízké, urazit se, nebavit se.. Ale o téhle pravdě psát nechci. Mám na mysli pravdu vycházející z našeho srdce, pravdu svobodnou a respektující, onu pravdu, která nemá potřebu za sebe bojovat. Kterou vyslovujeme proto, že je absolutně v souladu s tím, kým teď jsme, ale současně víme, že nemusí být pravdou pro druhé a že mají právo nesouhlasit nebo ji vnímat jinak.

Pokud je pravda vyslovená v pokoře a s laskavostí, nebojuje, neobhajuje se, může vzbuzovat emoce a většinou i velmi silné. Ty ale nepatří nám, nemusíme na ně reagovat ani se jimi zabývat. Respektovat pravdu jiných lidí je přesně to, co dokážeme v momentě, kdy jsme si jisti sami sebou, máme dostatek pokory a respektu vůči sobě i těm, kteří stojí naproti nám.

Umění komunikovat co cítím, co potřebuji, jak to já vidím, je nutné k tomu, aby vztahy fungovaly. Ono totiž není jedno, jak to říkám.. Naopak. Velmi na tom záleží, z jakého popudu to vyslovuji a jaký mám záměr. Zda neposuzuji, neodsuzuji a nehodnotím. Protože pokud si nepřeji toto slyšet od druhých, musím začít u sebe. Pak velmi záhy poznáte, s kým můžete svou pravdu sdílet, od koho ji budete umět slyšet a uslyšet.

Míra důvěry, lásky a respektu k sobě sama reflektuje naši schopnost komunikovat svou pravdu.

S Láskou Petra